„…Ukáže čas a pandemické a ekonomické turbolence světa, jak nakonec tento báječný materiál obstojí …“ Těmito slovy jsme končili jeden z našich předchozích příspěvků. Poslední týdny a měsíce nám myšlenky na toto téma létají hlavami více, než kdy dříve.
Milujeme lokál. Ne ten s barem a výčepem, ale lokál jako úžasnou mozaiku zručných, talentovaných, nápaditých a činorodých lidí, kteří své know-how uvádí v život. Milujeme, když si můžeme vybrat, to co potřebujeme, nebo to co by nás těšilo, právě na lokálním trhu. Jasně, byli bychom pokrytci, kdybychom tvrdili, že zásadně všechno pořizujeme tímto způsobem. Ale kéž by…
Nyní je nám smutno z toho, jestli se nám, ty možnosti být lokální se všemi výhodami (možná i nevýhodami) pomaličku nevzdalují. Tak jak se vztah k lokální výrobě a tvorbě napříč společností léta budoval, teď se ten lokální svět otřásá v základech. Zase. Zase v hrozivě krátké době.
Jasně, my jsme jeho součástí. A pravda, i nás straší otazníky i vykřičníky nad naší další činností. Ale proto tyhle řádky nepíšeme. Díky existenci Lněného si ještě více než dříve uvědomujeme vrtkavost bytí každé jakkoli velké lokální tvorby/výroby. A tímto jen chceme do vesmíru poslat naše přání, nechť pekárny můžou péct, cukráři mohou tvořit sladké skvosty, tkalcovny tkát, keramici roztáčet své kruhy, skláři dmýchat své pece… Chceme jen říct: Lokální produkce, nedej se a přežij!
Tvé Lněné